První čajovna ze sítě Dobrých čajoven po roce 1989 byla otevřená 1.6.1993 v Praze na Václavském náměstí. Dnes už je rozsáhlá síť čajoven hlavně po Praze. Nemůžeš říct, že jdeš do čajovny, ale je potřeba, abys řekl přesně, do které, protože v některé části se nachází více čajoven.
My jsme se také vypravili do čajovny. Nejsem ten typ, který chodí často do restaurace nebo hospody a většinou se tam necítím příliš dobře, když mám procházet kolem stolů a jsem sledována více páry očí. Přišli jsme k čajovně, a já bych ji určitě nenašla. Zvenčí mi připadala jako malý a starý krámek, teda celkem zvláštní pocit, ale příjemný. vešli jsme dovnitř a můj partner se zeptal, jestli mají kameny. Nějaké měli, ale příliš velké.
Svlékli jsme si kabáty a byla jsem upozorněná, že si mám zout boty. Nevzpínala jsem, se byla jsem spíše ráda, protože mi nepřipadá příjemné dlouho pobývat vevnitř v zimních botách. Rozhlédla jsem se trošku v tom šeru a vše se mi líbilo, snad i to šero. Jirka hned věděl, kam půjdeme - na to nejvyšší podium. Tak to se mi taky líbilo. Vytváří to domáckou atmosféru.
Obsluha je tady netypická pro čajovny - děvčata. Tak já jsem nevěděla, že je to netypická obsluha, ale vím to až teď. Dostali jsme čajové lístky a jednu zapálenou malou svíčku, kterou se mi brzy povedlo uhasit.
V čajovém lístku jsem si četla a vybírala ze zelených čajů. Mým spokečníkem jsem byla upozorněná, že si mohu nechat poradit od obsluhy. Byla jsem přesvědčená, že si mohu vybrat i sama, i když nejsem častý návštěvník čajovny. Dost dlouho si nás obsluha nevšímala, ale nám to nevadilo, protože jsme ještě čekali na naše mladé přátele. Když jsme byli všichni, tak nám dala na stůl i zvoneček. Jen slaboučce jen zazvonila a obsluha přišla.
Krásně se nám sedělo na koberci, položili jsme si za záda polštářky a opírali se o zeď, později jsme si i na chvíli lehli, což se mi líbilo, protože v hospodě musím mít nohy pořád na zemi strnule a tady jsem je natahovala, nebo pokrčila podle potřeby. Ani mi nepřišlo, že se tam nekouří, připadalo mi to normální.
Nerušila mne ani jemná hudba, spíše doplňovala atmasféru klidu a pohody.
A co ty? Chodíš do čajovny?
Čajky jsou naprosto super. Člověk si tam pokecá, posedí a protom to má svoji intimní atmosféru. Další plus je, že i když je to kuřácká, člověk z vodnic nesmrdí jako z cigaret. 
2024 ©