Jdu na dovolenou. Musím si napsat seznam věcí, které si vezmu s sebou. Loni jsem trpěla jak Job. Zabalila jsem si s sebou všechno, ale ten karton Marlborek zůstal na posteli. Chtěla jsem ho zabalit na vrch do kufru, abych ho měla co nejblíž. Těšila jsem se, jak si pěkně zašlukuji po té dlouhé cestě. Jo! Proč jsem na ně zapomněla?
Volala mi mamka, že přijde později, než jme se dohodly. Samozřejmě pekla. Čekala jsem na ni. Přišla celá uřícená a sháněla cigarety. Šáhla jsem po jedné krabičce a karton položila na stůl v kuchyni.
Ráno při odjezdu byly fofry. Rychle jsme něco zakousli a naházeli věci do auta. Spěchali jsme, abychom stihli letadlo.
Za všechno může kolegyně Andula. Nedokázala si poradit s poštou, která mi přišla a dlouho se vyptávala na různé banality. Na cestu jsem si hodila jednu krabičku do kabelky a s hlavou jak meloun z připomínek mamky a Anduly jsem už nepomyslela na mé milované cigi.
Tak jo. Teď už jsem je dala hned do kufru, zase celý karton a dvoje si dám do kabelky. Jo, to se mi bude hulit. Vynahradím si ten loňský půst.
Co to?!
....Probudila jsem se ze snu. Co se mi to zdálo? To není pravda! To byl jen sen. Já přece nekouřím! Včera jsem se dívala na film, kde se kouřilo. Bylo to drama. Hrál tam Chudík a hrozně moc kouřil.
Já jsem nekuřák. Nikdy jsem nekouřila. Přijde mi to zbytečné vyhazovat peníze za cigarety. Nepotřebuji si "ohřívat " pusu cigaretou a vyfoukávat dým do okolí a víc ho zamořovat.
Znáte ty různé průpovídky, že každý musí na něco zemřit ? Když musí, tak musí. Co s tím já nadělám? Už jsem se poučila, že s kuřákem nemohu mluvit o kouření a hlavně ne proti kouření. Kdo dnes nekouří, nebo aspoň si to nevyzkoušel? Přihlašte se. Jsem to já. Nechlubím se tím, jen tak konstatuji. Měla jsem v ruce filtry z cigaret. Bylo to nějaké holčičí čarování, jaká písmena se tam ukážou. Filtry jsme měly od spolužačky, která se snažila kouřit, abychom se mohly co nejvíc pobavit.
Do hospody přišli mladí lidé a chtěli si sednout do kuřácké části. Číšník je tam nepustil a hučel, že je tam prostě nepustí. Byl nervózní, protože měl moc práce. Nevysvětlil jim rozumně, že mu chybí kolega. Zajímalo by je to?
Mladí se rozčílili, nadávali, že už sem nepřijdou a odešli. Proč nechtěli být v nekuřácké části, když přišli na oběd? Možná chtěli po obědě ještě posedět a neumí to bez cigaret.
Zákony jsou k tomu, aby se porušovaly.
To jsem slyšela a občas i vidím, jak se porušují. Vášnivý kuřák kouří na zakázaném místě, třeba na vlakovém nástupišti nebo autobusové zastávce.
Úplně perfektní je jít po ulici za kuřákem a ještě lepší vkročit do hospody, ve které je tak nakouřeno, že by se dým dal krájet. Nemůžeš se nadechnout, štípou tě oči, ale kuřákovi je to jedno. Klidně ti foukne kouř do tváře. Nauč se kouřit! Nejsi kamarád, když nekouříš!
Dost! Nikoho nechci poučovat. Pochopí to až pozná, že nemůže dýchat, nebo že má jednu cigaretu zapálenou a druhou si zapaluje. Nepomáhá se rozčilovat. "Je potřeba se naučit kouřit a poznat, jak se kuřák obětuje. Obětuje? Ano. Podporuje státní kasu. Pomáhá státu být bohatší a na jeho oltář klade sebe jako oběť. Ten ubohý kuřák.
Konec ironie. Kdo vyléčí lidi, kdo je odnaučí kouřit, když samotní lékaři kouří . Udělají to rodiče?
Mohou říkat dětem, ať nekouří, když je vezou v kočárku a zaroveň pevně svírají cigaretu a foukají dítěti do očí cigaretový kouř? Vážnou věcí se to stává, když člověk onemocní. Co pak dělá? Lituje toho dne, kdy poprvé vzal cigaretu do úst.
A co Vy? Kouříte?
2024 ©