Žena příjde domů ze zaměstnání. Má hlavu plnou dojmů. Šéf se vyřádil. Všichni jsou blbci a okrádají ho. Řval jak tur a vzápětí si stěžoval, že ho snad klepne. Ona si nepřipouští jeho vztek, protože ví, že nic špatného nedělá, ale přece má špatný pocit a chce se z toho vypovídat.
Manžel sedí u televize a sleduje zprávy. Chce vědět, co se děje ve světě. Ona ho ruší. On neodpovídá. Naštve se a rozčílí : " Budeš se mnou mluvit? " On jen pootočí hlavu a řekne, že za chvíli. "No tak dobře, tak se dívej. Já počkám." Počká a pak mu vyklopí, co bylo v práci.
Proč žena musí vypovědět vše, co ji trápí? Nevím, ale je to tak. Píše se o tom ve více knížkách, které pomáhají zlepšit vztahy mezi mužem a ženou. Když je člověk zaměstnancem a chce se všemi dobře vycházet, tak pro něj platí příklad staré krávy:
Stačí ji spát v chlévě.
Musíte jíst, spát a kálet -
To je nevyhnutelné
Do ničeho jiného vám nic není.Dělejte, co máte dělat
A starejte se o sebe.
Patul-Rinpočhe
Je možná sobecké starat se jen sám o sebe. Jak to je ve skutečnosti? Starám se, co dělá druhý. dívám se na něj, kritizuji, hodnotím. Pomáhá mi to? Naopak, škodí. Mám vztek, že to nemohu změnit tak, aby se mi líbilo vše, co dělá a snad mu závidím, že se s nim lidé víc baví než se mnou. Nechci být sobecká, proto se podělím s tím co mám, nebo co vím, ale taky někdy sním sama celou čokoládu a neřeknu nic.
Přemýšlim nad tím, co lidi zajímá. Chci dávat rady, jak mají správně žít, aby si neškodili. Pak si říkám, že by nebylo příjemné, kdyby mi někdo pořád kreslil šipku na zem, kudy mám jít.
Proč mi vadí, když někdo kouří. Možná čistě ze sobeckých důvodů, že se mi špatně dýchá, že kouř smrdí. Je jasné, že kouření škodí zdraví, ale kdo přestane kouřit kvůli mně? Poohlédne se třeba po nějakém šidítku. O jednom jsem už slyšela. Je to elektronická cigareta.
Říkala jsem, že pití kávy škodí. Oponovali mi, že kafe a cigareta spolu patří. Uvaříš si kafe, posadíš se, zapálíš si cigaretu, podíváš se na fotbal v televizi. Dobře, tak to dělej, když si myslíš, že musíš.
Dokáže mi někdo poradit, jak v kuse spát osm hodin? Je to jednoduché? Hm, pro mne ne. Jdu spát kolem třiadvacáté hodiny a v půl druhé se probudím. Chvíli se dívám a jsem schopná číst knihu, nebo něco napsat. Kdybych dlouho spala, tak bych byla dokonce mrzutá.
Jedna kamarádka chtěla, abych hrála hry na počítači. Potřebovala společníka. Zatím jsem se nepřidala. Neříkám, že tam nikdy nepůjdu. Možná ještě i to zkusím. Už jsem se nechtěla pouštět do žádného nového luštění, ale ustoupila jsem a pořád se něco nového učím, třeba sudoku. Fíha, ale luštím ho ráda.
" Jste tak velice obklopeni myslí a jejím zmatkem, že nikdy neslyšíte ten tichý a křehký hlas uvnitř. A když tomu tichému, niternému hlásku ani neumíte naslouchat, jak můžete ochutnat mír - který je za tím hlasem, kde prostě existujete."
Osho
Ptám se, jestli mi stačí, co mám. Jsem spokojená s tím, co dělám?
Dokážu změnit něco sama, nebo čekám pomoc odněkud zhora? Čekám, že mi někdo napoví, dá plán a já ho budu jen plnit (nebo neplnit)?
Jak se dovím, nebo ujistím, že něco opravdu chci a půjde mi to lehce? Půjdu se s někým o tom poradit?
Mám pocit, že ne. Ztiším se, vypnu vše, co mne ruší a budu prostě sama se sebou. Hlavou mi projde vše, co mi má projít a já přijdu na to, co je pro můj život důležité a nebudu se vnucovat a říkat :
"Budeš se mnou mluvit? "
2024 © 
