Život je legrace. Je to procházka růžovým sadem. - Kdo to říká? Říká to někdo takhle?
Dost často se zamýšlím nad svým životem a nejčastěji je to, když je špatné počasí a také když mám málo práce. V té době mám na starosti sama sebe a tmavá obloha přináší i chmury v duši. Ne jinak tomu bylo i v pondělí. Přepadaly mne negativní myšlenky, a já jsem se nimi nechtěla dát úplně zviklat.Byla jsem v práci a neměla jsem s sebou ani jednu svou "berličku". Berličkami jsou pro mne knihy, není to beletrie, ale knihy pomocí kterých si navozuji lepší náladu. Nezaváhala jsem a vytáhla lístečky, na které jsem si vypsala pár myšlenek. Ještě někdy v devadesátých letech minulého století jsem si uložila do deníčku rady Phdr. Evy Rhainwaldové. Chci vám také představit, co mi pomáhá. Prosím, tady to je:
Ranní pokyny pro podvědomí k vytvoření pozitivního očekávání
- Dnes je můj šťastný den.
- Vstávám a cítím se báječně- zdravá a vyrovnaná.
- Vypadám mladě a přitažlivě.
- Dnes se setkávám s lidmi, kteří budou v mém životě významní. Stane se, co se má stát k prospěchu mne i ostatních.
- Lidé mne mají rádi a já mám ráda je. Jsem shovívavá. Snažím se jim rozumět a vžít se do jejich myšlení. To mi umožňuje jednat s nimi laskavě a ohleduplně.
- Cením si všech zkušeností, včetně těch nepříjemných a bolestivých.Vím, že všechny přispívají k mému duchovnímu růstu a moudrosti.
Ano, to mohu také říct, že už si cením i těch bolestivých událostí. Nechci je, bráním se jim, ale když přijdou, tak je oceňuji. Většinou se ty bolestné události týkají úmrtí blízké osoby. Zažila jsem to, bolí to, ale člověk musí jít dál a netrápit se tím, protože život je tak krátký , potřeba ho žít.
"Proč nejsme schopni přijímat smrt stejně klidně, jako přijímáme to, že včerejší květiny zvadly."(Osho)
Kdybych chtěla vzpomínat na všechny osoby, které mi byly blízké a jejichž úmrtí se mne velmi dotklo, tak nemohu zapomenout kromě svého tatínka a maminky také na pana probošta Lukeše. Nebyl to jen kněz, ale i člověk, který měl zájem o všechno dění kolem sebe. Po celý život si zachovával dobrou náladu, kterou všude kolem sebe šířil. Dokázal mluvit s každým.Neopomíjel mluvit o politice.KLadl důraz na to, aby politika byla příležitostí, jak sloužit za všech okolností , uchovat si čisté svědomí a lásku ke všem lidem.
Měl moc rád hudbu. Zval hudebníky do kostela a říkal:" Musíme do kostela přitáhnout lidi také dobrou muzikou nejen nějakými obřady a oficiálnostmi."
Proč lidi zvát do kostela? Potřebují víru?
Na otázku Dominiky Staré, finalistky Česko-slovenské superstar , jestli je věřící, odpověděl slovenský zpěvák Richard Můller, že není, ale strašně rád by byl. Proč? Proč není? Nedokázal to, nebylo mu dáno věřit.
K čemu je tedy dobrý jeden chmurný den ? Nemusí být tak chmurný a ponurý, když ho něčím naplním . Může to být kniha, která mne zaujme, vzpomínka na lidi, které jsem znala a měla ráda, nebo cokoliv, co mne přivede k zamyšlení se nad sebou a mou další cestou životem a přínosem pro další lidi.
Pak přijde další den prozářený sluníčkem a já nepotřebuji nic, jen se těšit z krásy kolem sebe a vůbec mi nevadí, že mrzne, že se někdo na mne zlobí, je mi fajn.
Nechtěla jsem si přiznat, že se nechám ovlivnit počasím. Co kdybych si i když prší, je zamračeno, nevlídno, všechno bolí a do ničeho se nechce, řekla něco jiného?
"I pro ten dnešní den stojí za to žít."
2024 ©