Přečetla jsem si článek jedné mladé dívky, že by se to nemělo přehánět s pozitivním myšlením. Zeptala, jsem se jí, jaké knížky o pozitivním myšlení zná. Dozvěděla jsem se, že přečetla hodně knížek od dr.J.Murphyho, ale jejím oblíbeným autorem je Paulo Coelho. Všimla jsem si toho, ale hned jsem nereagovala, až když mi přišla nabídka z Knižního Klubu. Bylo tam víc knížek od Coelha, ale já jsem se nakonec rozhodla pro knížku Jako řeka, jež plyne.
Cituji z obalu knížky :"Je to soubor vyprávění, úvah a myšlenek, který představuje příčný řez literárním dílem Paula Coelha a zřetelně odráží šíři tvorby tohoto proslulého brazilského autora. V krátkých textech z posledních let spojuje spisovatel své zážitky z cest, vyslechnuté příběhy a setkání s neobyčejnými lidmi se zamyšlením nad odvěkými problémy člověka. Projevuje neutuchající zájem o všechno, co se děje třeba v nejvzdálenějších končinách světa, čerpá z moudrosti Východu, z Bible, z Koránu, z židovských legend i z folkloru různých národů a zároveň komentuje některé současné události."
Tuhle knihu jsem si vybrala právě proto, že jsem se chtěla seznámit s dílem Paula Coelha. Téměř jsem nedýchala, když jsem ji četla. Jsou to krátké filozofické člány, ale jejich filozofie není složitá, zamotaná, ale krásně jednoduchá a srozumitelná. Tak mi to bylo blízké. Tolik dobra, lidskosti!
Och, ta naše nedůvěra v dobro! Člověk se potýka s množstvím zloby a nemůže uvěřit, že existuje dobro. Začala jsem pochybovat a měla jsem nepříjemný pocit.
Proč? Copak není lepší věřit, že je to přesně tak, jak autor píše?
Rozhodla jsem se, že si ještě jednou vše přečtu, jenomže uplynula krátká doba a já si ještě pamatuji, co jsem přečetla a přiznám se, že jsem většinu knížek četla jednou. Tuhle si však určitě jen tak nezaložím do police. Mám ji od Štědrého dne a během dvou dnů jsem ji přečetla, úplně jsem ji hltala. Chci si potvrdit si, že to, co jsem si přečetla poprvé, mohu opět číst se stejným vzrušením a radostí.
Proč právě Coelho?
Přečetla jsem víc knížek, o kterých se říká, že usměrňují člověka k pozitivnímu myšlení, k některým jsem se opět vracela a opakovala si krásné výroky. Životní filozofie Paula Coelha mi připadá jednodušší a srozumitelnější. Do ničeho mne nenutí a já dobrovolně souhlasím s tím, co mi sděluje. Dává mi možnost lépe pochopit a přijímat život.
Obeznamuje mne např. s texty japonského kaligrafa a spisovatele Mitsua Aidy (1924-1991). Cituji úryvek:
Nepotřebuješ předstírat, že jsi silný,
nemusíš dokazovat, že je všechno v pořádku,
nemůžeš se trápit tím, co si pomyslí druzí,
pláč, je-li ti do pláče,
je dobré vyplakat se do poslední slzy
(protože až potom se budeš moci zase usmívat)
Nemusím k tomu nic dodávat, snad jen to, že básník vyzývá člověka, aby nic nepředstíral, zůstal sám sebou, netrápil se kvůli druhým lidem a nebál se projevit své pravé emoce. Myslím si, že je to fajn, že mohu poznat dalšího člověka, který ví, co je život, váží si ho a pomáhá druhým lidem být lidštější.