Velikonoce

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý. Slepička vám snese jiný.

Vzpomínka na Velikonoce

O půstu se maso nejedávalo. Babička mi řekla:" Na slanině sedí vlk."

Jednou jsem se vybral po žebříku na půdu a zdálo se mi, že na slanině vidím ve tmě vlka. Neříkal jsem si víc o slaninu ani klobásu.Ty nám dali až na Velkou noc, když je posvětili před kostelem. To bylo chutí: šunka, klobásy, koláče. Někdy byl i pečený beránek. Představoval Beránka - Ježíška, který přemohl smrt a vstal z mrtvých. Oblévačka na velikonoční pondělí neměla konce - kraje. Mládenci přivedli dívku ke studni a pořádně ji polili vědrem vody.

Velikonoce jsou největším svátkem v křesťanském náboženství  oslavující  zmrtvýchvstání Ježíše Krista umučeného na kříži. Věřící se na něj připravují čtyřicetidenním půstem. Je to takzvaný velký půst od popeleční středy do velikonoční neděle t.j. Velké noci.

Svátky a obřady vázané na křesťanské velikonoce vytvářejí takzvaný velikonoční cyklus

• začínající celonoční pobožností zvanou velikonoční vigílie
• těsně před velikonoční nedělí  = Hod boží velikonoční
• Týden po velikonoční neděli následuje Bílá neděle,
• 40. den slavnost Nanebevstoupení Páně,
• 50. den slavnost Seslání Ducha svatého ( letnice )
• Na tento cyklus navazuje slavnost Nejsvětější Trojice a Těla a Krve Páně ( Božího těla ).

Pro určení termínu Velikonoc byl původně rozhodující židovský Pesach - sedmidenní opakující se svátek na památku legendárního odchodu Židů z Egypta. Vyvinul se z původních slavností spjatých se začátkem zemědělských prací. V předvečer svátku se upekl roční beránek, jehož maso se na hostině pojídalo s macesy. První a sedmý den se nepracovalo, celý týden se prováděly různé oběti, dodržovaly se různé rituální zvyky. Tyto staré obyčeje se časem měnily. Základní obsah svátku se zachoval dodnes. Do jeho náboženského kontextu byla později rabíny vnesena idea očekávání Mesiáše, spasitele židovského národa.

Po roztržce mezi západní a východní církví byla na 1.ekumenickém koncilu v Nikáji (325) jako termín určena 1.neděle po prvním jarním úplňku.

V lidovém zvykosloví hraje významnou roli celý velikonoční (pašijový) týden od Květné neděle po Vzkříšení na Bílou sobotu. Byl naplněn církevními obřady se zvyky původními předkřesťanskými:

• svěcení ratolestí na Květnou neděli
• půst a omývání proudící vodou před východem slunce
• obchůzky dětí s řehtačkami a klapačkami od Zeleného čtvrtka, kdy "zvony odletěly do Říma"
• pomlázka (Čechy), mrskačka (Morava) - chozením po koledě - šlehání dívek a žen vrbovými proutky, na Moravě zvyk polévání vodou. Hlavní odměnou koledníků byla zdobená vejce -kraslice

V lidové tradici se zachovaly zvyky a obyčeje související s oslavami probouzející se přírody:

Pomlázka - symbol předávání síly, zdraví a svěžesti mladého proutku.

Polévání vodou - oblévačka - zahrnuje mimo jiné prvek kultické očisty.

Malování vajec - příslib krásy života vznikajícího ze zárodku.

Vysévání obilí , mytologicko - náboženské obřady - pečení beránka .

Velikonoční svátky jsou svátky jara, naděje a radosti ze vzniku nového života.

Runa