Dívá se do zrcadla, usmívá se, vykrucuje na všechny strany. Líbi se sama sobě. Má radost z nových šatiček Mrká na sebe. Na chvíli běží k mámě a opět se vrací. Je se sebou spokojená. Má se ráda.
To je minulost. Teď je stará a neláká ji pohled na sebe. Vyhýbá se zrcadlům.Je tak ošklivá? Co se stalo? Už se nemá ráda? Provedla snad něco strašného?
No, není to vlastně nic strašného, i když....Zapomněla na sebe, nemá velké sny a plány. Žije a přece nežije. Starala se o své děti, aby měly co jíst , aby se učily...Své záliby a zájmy kladla na poslední místo. Pak často na ně nezbyl čas. Oni to nevyžadovali. sama si tak " okleštila" život.
Děti odrostly a nepotřebují ji a ona zjistila, že se vzdala skoro všeho, co ji těšilo.Už dlouho věděla, že to tak není správně a tu ji přišly do cesty knížky, které potřebovala přečíst. " Hltala" je , nasávala moudrosti.Nechtěla si je půjčovat, chtěla je mít doma.
Je to správné? Pomůže ji to, když se "vytratí" z reálného světa do světa knížek? Kdysi ji to pomohlo. Četla pohádky. Teď už beletrii nečte.Čte knihy, které ji mají přispět k zlepšení života.
Doma dost často slyšela, že kdo se chudý narodil, tak taky umře chudý. Kniha říká, že chudoba je duševní nemoc. Ona nechce už slyšet o tom, že by měla být chudá, a proto pořád hledá nějakou zajímavou práci , která by ji pomohla zrušit to prokletí. Zabírá jí to dost času .Hledá, hledá, a soustředí se na to, tak moc to chce změnit, že taky nachází různé cesty.Sbírá odvahu, vybírá si něco a pouští se do toho.Doufá, že když se jí finanční situace zlepší, tak už tolik nebude myslet na peníze, ale na něco , čím se potěší, zabaví , co bude ráda dělat.
Hledá "ztracený ráj" - sama sebe tak šťastnou jako v dětství.Očekává, že jí někdo pomůže: knihy, lidé, peníze. Nakonec po všem studování a hledání zjistí, že všechno, co potřebuje , má v sobě, že je zbytečné hledat někde daleko. Není to složité. Musí se jen ztišit, být sama se sebou a najde odpověď.
Jo, ví, že teď je suchá a nudná. Je otázkou, jestli ji změní dostatek. Ona si myslí, že ano.
2024 ©